Už dlouho nebyl zraněný, není už ani nemocný, přesto fotbalista Tomáš Rosický z Arsenalu prožívá neslavné období. "Zrovna perfektně se tedy necítím," potvrzuje kapitán české reprezentace.
Ještě před měsícem mu bylo zle, ležel vpostelia dlouho se kurýroval z těžké virózy. Když se vrátil na hřiště, nezářil, chyboval. A ještě ke všemuhomoderátor francouzské televize spojil s možným podezřením na ovlivnění výsledku utkání anglické ligy v Newcastlu. "To jsou šílený lži. Z Arsenalu mi bylo řečeno, abych se k tomu už nevyjadřoval, že to teď půjde jen soudní cestou," poznamenal Rosický. Před třicetiletým záložníkem stojí nejdůležitější část sezony. S Arsenalem ho čeká finále Ligového poháru, tým je vehřei v Anglickém poháru a v Premier League je nejbližším pronásledovatelem vedoucího Manchesteru United. V Lize mistrů se už příští týden londýnský velkoklub postaví ve vyřazovací fázi proti Barceloně, hrající v oslnivé formě. A právě ve Španělsku povede Rosický za šest týdnů národní mužstvo do kvalifikační bitvy o postup na mistrovství Evropy. "Ze všeho nejvíc bych potřeboval trénovat, ale na to není čas," prohodil, když v úterý před polednem odlétal s českou výpravou na přípravné utkání doChorvatska. Co je s Tomášem Rosickým? Arsenalu se zrovna moc nedařilo. Když jste ze hřiště odešel, zápas s Evertonem otočil ve svůj prospěch. Pak jste do hry naskočil jako náhradník a tým v Newcastlu ztratil vedení 4:1. Jak se fotbalista po takovém zápase cítí? S jakými pokyny vás trenér Wenger do hry poslal? Soupeř postupně snižoval. Jak vám bylo, když jste dostávali jeden gól za druhým? A nálada po zápase? Po vašem zákroku sudí Dowd odpískal penaltu, z níž soupeř snížil na 3:4. Po vašem faulu a následném přímém kopu domácí vyrovnali. Vzal jste to pak na sebe? Byl trenér Wenger po zápase hodně naštvaný? Křičel v kabině? Do smíchu asi není ani vám. Pořád vás kouč nenasazuje tak často, jak byste chtěl. Vadí vám to? Jak to bude vypadat s vámi po sezoně?
Týden jsem ležel v posteli, pak to sice bylo lepší, ale na hřiště jsem pořád nemohl. Po jednom tréninku jsem hned šel hrát zápas. To by nebylo jednoduché pro nikoho.
Hlavně ten poslední zápas... Šel jsem do hry, když už jsme byli v deseti, to je vždycky složité. Pravda, přimotal jsem se tam k nějakým situacím. Ale byly strašně sporné. Já nevím, co k tomu mám říkat, těžko se mi o tom mluví.
Samozřejmě blbě. Soupeřbylve velkém tlaku, my jsme se jen bránili a dopadlo to špatně. Když vedete čtyři nula a pak nevyhrajete, tak to by se stávat nemělo, to je jasné. Já něco podobného nikdy nezažil a doufám, že ani nazažiju. Ztratit takhle rozehraný zápas, je naše obrovská chyba. Ale ta rozhodnutí, která zápas provázela, byla šílená. To jsem ještě neviděl.
Chtěl, abych dobře bránil. Ale i když jsme v tu chvíli vedli čtyři jedna, bylo mi jasné, že posledních dvacet minut lehkých nebude.
Jak mi asi mohlo být? No blbě. Nebyly to dobré pocity. Dopředu netušíte, že přijde pohroma.
To je pak strašný. Bylo to jasně vyhraný zápas, který jsme ztratili vlastními chybami.
Nikdo mi nic nevyčítal. Vždyť ta penalta... Co jsem udělal? S Koscielnym jsme měli protihráče mezi sebou. Když rozhodčí zapískal, oba jsme běželi od naší branky, protože jsme si mysleli, že pískal faul na jednoho z nás. Nevím, nerozumím.
Je většinou klidný, ale rozčílit se taky dokáže. Po takovém zápase to s ním legrace rozhodně není.
Moc se nezměnilo. Ale v lednu jsem byl nemocný, strašně to se mnou zamávalo. Vůbec jsem netrénoval a z postele jsem šel rovnou na zápas. Potřeboval bych pořádně potrénovat, dostat se do toho zpátky.
Když máme sezonu dobře rozjetou, tak k tomu nic říkat nebudu.
|
|