Poslední film volné trilogie opět režíroval Matěj Mináč a znovu vynáší na světlo příběhy Wintonových dětí. Deset z nich se také zúčastnilo pražské slavnostní premiéry 20. ledna. Mezi nimi i spisovatelka Věra Gissing rozená Diamantová, která jako první mohla v roce 1988 poděkovat svému zachránci v pořadu BBC That's Life!.
Dopoledního promítání filmu se zúčastnily kromě známých osobností, jako je Zdeněk Svěrák, školy z celé České republiky. „Film je zajímavým spojením dokumentu a hraného snímku, který silně oslovuje diváky všech věkových kategorií, zvláště pak mládeže,“ řekl profesor Radek Aubrecht za pražské Gymnázium Na Zatlance, který s sebou přivedl i svých 95 studentů.
“Dojalo mě přijetí filmu mladými lidmi. Čekal jsem hluk, studenty posílající si SMSky a že je příběh nebude moc bavit. Dostalo mě, jak to vnímali mladí lidé, což byla jedna z nejsilnějších věcí vůbec,” potvrdil herec Michal Slaný, který ztvárnil mladého Nicholase Wintona. Klára Issová si pak ve snímku zahrála jednu z matek, která aby zachránila své dítě, jej musí poslat do cizí země k neznámé rodině.
Mladý burzovní makléř Nicholas George Winton se v prosinci roku 1938 chystal se svým kamarádem Martinem Blakem na lyžování do Švýcarska. Blake jako jeden z pracovníků britského Výboru pro uprchlíky ale požádal Wintona, aby mu místo lyžování přijel pomoct s utečenci z Československa.
Válečná mračna se stahovala nad celým Československem, ale v ohrožení života se ocitli především lidé z Hitlerovy černé listiny, Židé. Winton odcestoval do Prahy, kde poznal vzrůstající nebezpečí, a začal pomáhat s přípravou odjezdů převážně židovských dětí do Velké Británie či Švédska, které jako jediné země neuzavřely své brány uprchlíkům.
„Když něco není nemožné, musí existovat způsob, jak to uskutečnit.“
Sir Nicholas Winton
Winton a jeho spolupracovníci museli zajistit německá povolení k vycestování dětí, následně britská povolení k vpuštění do země a samozřejmě sehnat dětem adoptivní rodinu, která by za ně zaplatila nemalou kauci padesáti liber. Děti jely vlakem z pražského Wilsonova nádraží přes Říši a Holandsko až ke kanálu La Manche, odkud je loď převezla do bezpečí ostrovního státu.
Přes přísný dohled gestapa se Nicholasi Wintonovi a jeho spolupracovníkům podařilo z Prahy dostat 8 vlaků a celkem 669 dětí. Největší devátý transport, který měl převážet 250 dětí, naplánovaný na 3. září 1939 už ale nevyjel, protože 1. září začala druhá světová válka. Téměř žádné z dětí válku nepřežilo.
Necelých 50 let na dojemný čin odvážného muže dopadal prach. Seznamy a fotografie dětí náhodně objevila až jeho manželka Greta na půdě jejich domu v roce 1988. Příběh se poprvé dostal do médií díky pořadu That’s Life! britské stanice BBC. Z 669 zachráněných dětí je nyní znám pouze zlomek, a to 261. Zbylé děti, dnes již dospělí lidé, tak možná ani neví o své minulosti. V současnosti se počet členů Nickyho rodiny rozrostl na 5 700 lidí, a to díky dětem a vnoučatům zachráněných.
V roce 1998 mu prezident Václav Havel na Pražském hradě udělil Řád T. G. Masaryka. O čtyři roky později jej britská královna povýšila do šlechtického stavu a od té doby může používat titul sir. Na premiéře,20. ledna předal 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka nominační dopis na Nobelovu cenu míru pro sira Nicholase Wintona norskému velvyslanci v Praze. Petici na podporu udělení tohoto významného ocenění podepsalo již 100 543 studentů ze 754 škol. Osoba sira Wintona je dnes symbolem pomoci a soucitu, kolem něhož se sdružují lidé i organizace, a na tento čin a myšlenku, kterou s sebou nese, by se nemělo zapomenout.
Nickyho rodina
Dokumentární / Drama
Česko / Slovensko, 2011, 96 minRežie: Matěj Mináč